Vesnička Třebel je známa nejen jako dějiště jedné z velkých bitev třicetileté války a bývalou existencí rozlehlého hradu, ale i místem, kde se pro široké okolí vařilo dobré pivo. V centru vsi dosud stojí budova bývalého zámeckého pivovaru, který byl založen v roce 1745 příslušníky rodu Sinzendorfů, tehdejšími majiteli panství, které získali po Švambercích. Od roku 1793 se v držení statku s pivovarem vystřídala řada šlechtických majitelů, až jej v roce 1895 koupil i s okolním panstvím rytíř Vilém Kubinský, který byl majitelem pivovaru a dalších statků až do roku 1938, kdy mu byl v rámci záboru Sudet
zkonfiskován. Vilém Kubinský byl sám pak ve třicátých letech 1. místopředsedou Svazu mladých a středních pivovarů v Čechách. V letech 1938 - 1945 vyl statek s pivovarem jakožto židovský majetek podřízen vnucené německé správě a rytíř Vilém Kubinský sám pak zahynul v koncentračním táboře.
Po roku 1922 se jako sládek pivovaru uvádí Jan Hrubý, kterého v letech 1925 - 1945 vystřídal Antonín Bayer. Počátkem 30. let zaměstnával pivovar 9 dělníků. Zrušen byl v padesátých letech aby až do dnešních dnů sloužil jako skladiště.
Dle zpráv z roku 1965, jsme mohli v Třebeli nalézt nejen pivovar a k němu patřící pivnici, ale i šafářský dvůr a lidovou školu. Pivnice patřila kdysi manželům Berthanovým, později manželskému páru Schickermanovým z Černošína. A černošínští také patřili vždy mezi nedělní hosty. Vždy zde nalezli nejen dobré pivo, ale i jídlo. Zpívalo se zde, hrálo a tančilo vždy dlouho do noci.
pohled na pivovar v Třebeli v roce 1961
Vaření piva existovalo na našem území odedávna pro potřebu vlastní rodiny, čeledě a nejbližších osob. Bývalo samozřejmé jako pečení chleba a výroba dalších položek potravy, neboť na rozdíl od nynějška nebylo jen nápojem, ale sloužilo jako nezbytná surovina k přípravě řady jídel ve středověké kuchyni (polévky ap.).
V privilegovanou živnost se výroba piva změnila patrně v době vzniku královských měst a stala se zdrojem příjmů nově vzniklé společenské vrstvy - měšťanstva. Mílové právo zajišťovalo obyvatelům královských měst zisk z výroby i odbytu piva. Důsledkem příjmů pak rostlo bohatství jednotlivých měšťanů i měst jako celků.
Zlom v možnostech podnikání ve výrobě piva znamenal rok 1517. Tzv. Svatováclavskou smlouvou tehdy padl pivovarský monopol královských měst a šlechta začala na svých panstvích budovat vlastní pivovary, jakožto zdroje příštích zisků. Vrchnostenské pivovary se postupně staly rovnocenným partnerem na trhu s pivem.
Nejstarší dochovaná zpráva o vrchnostenském souhlasu s vařením piva na Plánsku pochází z roku 1522 a týká se Svatého Kříže (dnes Chodský Újezd). Na Bezdružicku to bylo pro Lestkov v roce 1547, kdy císař Ferdinand I. potvrdil městečku právo vaření piva. Plánské měšťany obdařil právem vařit bílé pivo vlastník panství Mořic Šlik v roce 1573. Údajně v roce 1647 byl založen pivovar v Třebeli, tehdy v držení rodu Švamberků.
rub a líc pivního tácku s motivem třebelského pivovaru
Mezi roky 1710 - 1713 byly všechny panské pivovary v Bezdružicích,
Cebivi, Chodové Plané, Plané, Švamberku a Třebeli a plánský měšťanský pivovar na základě 15-20 sudů na várku řazeny mezi velké. Produkce byla tehdy poměřována počtem sudů na várku a
ročním výstavem, přičemž jeden tzv. čtyřvěderní sud měl obsah 24,80 litrů. V ročním výstavu jednoznačně vedl pivovar plánských měšťanů s průměrným počtem 1600 sudů. Plánským se podařilo obstát vysoké konkurenci panských pivovarů. Nejvýkonnější panský pivovar byl v Třebeli a vařil necelých 1000 sudů.
Od počátku 20. století se nepříznivé společenské události podepsaly na úpadku a zániků pivovarů. V roce 1905 zrušili
Nostitz-Rieneckové svůj hraběcí pivovar v Plané. V průběhu 2. světové války byl zavřen po 370leté existenci plánský měšťanský pivovar. V roce 1947 zanikl pivovar v Krasíkově (Švamberku).
Verdikt nad proslulým pivovarem v Třebeli padl výměrem Ministerstva výživy 23. března 1948, a to navzdory skutečnosti, že výstav pivovaru byl po skončení války 3947
hl. Podle slov pamětníků byla největší škoda zejména třebelského pivovaru, zvaného také "Zámecký" či
"Vlkovar". K vaření piva totiž používal vodu vyvěrající ze sopečného podloží blízké Vlčí Hory (704 m
n.m.), která údajně dávala pivu mimořádnou chuť.
Jako jediný zůstal v provozu pivovar v Chodové Plané, který byl po roce 1945 zkonfiskován hraběti
Berchem-Heimhausenovi a přešel do majetku státu. Produkce se zvyšovala a v 90. letech se přiblížila 200 000
hl. Po roce 1992 je vlastnictvím soukromé společnosti, která pokračuje v téměř 400leté tradici vaření piva.
publikace Historie a současnost podnikání na Mariánskolázeňsku,
Tachovsku a Stříbrsku
publikace Spolku pro záchranu hradu Volfštejn
