Zřícena hradu Volfštejn

O majitelích hradu

Původní hrad Volfštejn patřil slohově k typu sasko-hesenským hradům, které se u nás budovaly v druhé polovině 13. století. Byl založen na výběžku Vlčí hory u Černošína. Hrad, jehož historie je velmi kusá, se připomíná poprvé teprve v roce 1316, kdy se po něm psal Beneda, podle jména potomek bratří Oldřicha a Benedy ze Svojšína. Jejich rodový dvorec stával ve Svojšíně, kde se z něj zachoval zbytek kostela, velká čtverhranná věž z osmdesátých let 12. století s tribunou v 1. patře, spojenou dřevěným můstkem s někdejším obytným stavením.

Architektura hradu

Přímým nástupcem svojšínského dvorce se stal hrad, založený na jihovýchodním výběžku Vlčí hory nedaleko cesty, která vedla z Plzně přes Stříbro a Planou na Cheb. Stojí na konci hřebene, odděleného na severozápadě od vrcholu Wolfsberku (Vlčí hory) širokým sedlem, která bylo těsně před čelem hradu prokopáno hlubokým ve skále vylámaným příkopem. Čelo hradu dělil od kraje příkopu parkán, z něhož se sice zachoval jen zbytek zdiva, ale který obíhal, chráněn zvenčí hlubokým příkopem, kolem celého hradu, rozšířen na jihozápadě, kudy vedla do hradu cesta, v širší plošinu. Přestože hrad měl vstupní bránu na jihozápadě, na straně, svažující se k řece Mži, byl orientován k šíji, k sedlu, které hradní ostroh spojovalo s Vlčí horou. Zde také, necelé 2 metry za okružní zdí, stojí na nejvyšším místě okrouhlá, štíhlá věž, jejíž vnitřní válcový prostor, směre vzhůru plynule se zužující, má s průměru jen 3 metry a je uzavřen stejně silnou zdí, prolomenou jen nejnutnějšími větracími otvory. Protože hřeben je úzký a strmý, běžela okružní zeď, uzavírající kolem věže volnou smyčku, o něco hlouběji ve svahu, takže věž, dosud víc jak 22 metrů vysoká a jak už bylo naznačeno kónická, se zdá ještě mnohem vyšší a štíhlejší než ve skutečnosti je.

Jediný vstup do ní byl ve výši 12 metrů nad úrovní dvora na straně odvrácené od šíje. Do věže se vstupovalo portálem překlenutým půlkruhem po dřevěné pavlači a můstku z ochozu hradební zdi. Portál, jehož výklenek měl místo klenby dřevěné pažení, vedl do 2. patra krytého dřevěným stropem, na kamenných konzolách, které nahrazovaly obvyklý ústupek ve zdivu. Také zbylá dvě patra věže i prostory v její spodní části měly jen dřevěné stropy, spojené patrně žebříky, protože po schodišti v tloušťce zdi není stop.

Prostor mezi velkou věží a palácem vyplňovaly zčásti ještě dvě menší budovy, dodatečně přistavěné k okružní zdi, z nichž však jen západní věžovitá má ještě zachováno obvodní zdivo. Z přilehlého dvoudílného stavení zbyly už jen sotva znatelné základy.

Z paláce, který uzavíral hradní nádvoří na jižní straně, zbyly sice jen necelé čtyři obvodní zdi, ale i ty prokazují leccos z původní stavební struktury. Byla to nevelká budova lichoběžníkového půdorysu, na straně obrácené do nádvoří široká asi 16,5 metrů, na opyši o něco užší (asi 11 metrů) a hluboká 11 metrů. Kromě přízemí, přístupného z nádvoří portálem se zbylými otvory po dřevěné zasouvací závoře, měl palác ještě dvě patra, z nichž každé obsahovalo patrně jednu velkou síň, krytou dřevěným stropem na dvou průvlacích. Zatímco přízemí nebylo zvenčí vůbec osvětleno, otvíralo se první patro k západu dvěma okny s cihelnými záklenky, jejichž stará ostění byla vytrhána až na malý zbytek sedátka ve výklenku jednoho z nich. Z druhého patra zůstaly jen nepatrné zbytky okružních zdí. Co však je na paláci nejzajímavější, je jeho prostorový tvar. Až do výše ochozu přilehlých hradebních zdí, po jehož cimbuří se na zdech paláce zachovaly otisky, byly jeho obvodní zdi svislé, v horní části byly však mírně sklopeny dovnitř, takže horní část paláce měla zvenčí kónický tvar. Stavba tedy důsledně zachovává slohové principy typu sasko-hesenského. 

Jak se k hradu dostat

Mezi palácem a baštou v jihozápadní části bývala brána s padacím mostem. Cesta ke hradu vedla jako dnes od Černošína pod východní val hradu a obcházela hrad od jihu k padacímu mostu brány. Dnes je tato cesta pohodlnější, neboť vede po zasypaném příkopu a zaoraném valu a vede dál k bývalému panskému dvoru, později proměněném v ovčárnu. Odtud lze vystoupit až na vrchol Vlčí hory.

Pátrání po datu vzniku

Vzhledem k naprostému nedostatku historických zpráv zůstává v tomto případě jediným opěrným bodem pro datování stavby portál ve veliké věži. Jeho vstupní otvor je totiž lemován z kamene vytesaným obloučkovým vlisem, reliéfně položeným na plochý rám. Obloučky vlysu jsou tu vykrajovány z lemující linie v malých odstupech, takže nenavazují přímo na sebe. Jde tu o stejný motiv, jaký se objevuje v letech 1220 - 40 na řadě kostelů v Čechách, zejména západních.
Je tedy zřejmé, že k této slohové skupině patřil také Volfštejn a že vznikl už před polovinou 13. století. Z toho je vidět, že se vždy z první zmínky o hradě na jeho stáří nemá usuzovat, zvlášť jde.li o stavbu na historické zprávy chudou. O potomcích Benedy z Volfštejna, připomínaného v roce 1316. víme totiž jen tolik, že v roce 1415 získali hrad Buben u Touškova, že Jan z Volfštejna založil v roce 1445 oltář v černošínském kostele a že po získání Třebele 1460 Volfštejn opustili. Ten zanikl za bojů Zelenohorské jednoty proti Jiřímu z Poděbrad roku 1470.

Pověst o hradě

Existuje pověst, podle niž byl Vilém z Volfštejna a Jan Žižka přáteli z dob, kdy oba sloužili na královském dvoře. Když se Vilém přidal na stranu Zikmundovu, rozešli se ve zlém. Husité prý hrad dobyli a zajali Vilémova synka. Vilém s dcerou Ludmilou se zachránil a skrýval se v lesích. Po letech se Žižka vrátil, našel Viléma a vrátil mu syna. Pán na Volfštejně pak až do smrti ctil starého, ztraceného a zas nalezeného přítele.

(zdroj: 700 let...)
archiv obce)