Víchov

Víchov je dnes místní částí města Černošín a leží v nadmořské výšce 500 m přibližně 6 kilometrů severozápadně od Stříbra. Její dnešní pojmenování vzniklo z čistě úřední potřeby odvozením od německého pojmenování obce Wickau. Prapůvodní český název vsi totiž zněl Bytkov či Bitkov a dle výkladu Prof. Antonína Profouse vycházel ze staročeského osobního jména Bytek. V tomto významu vyjadřoval Bytkův, ve smyslu dvůr či majetek. K českým názvům vsi patřily již uvedené Bitkow, Byttkowo, úřední Vichov Víchov, k německým z českého názvosloví přejaté Bytkow a Bitkow, Wickau, Wikow, Witkow a k latinským Bitkow. První písemná zmínka o vsi je spojena s rokem 1342. Ves již tehdy nejspíše náležela k malému panství kolem Cebivi, kde sídlili majitelé téhož jména, rytíři Zádubští (nazývaní také jako Cebivští ze Zádubu). V roce 1547 prodal Jiřík ze Zádubu panské sídlo Cebiv spolu s veškerým příslušenstvím včetně Víchova Janovi Drzdéřovi z Hrádku. Rod Drzdéřů si panství podržel do roku 1579, kdy jej zakoupil Jindřich Strojetický ze Strojetic. Po účasti na povstání stavů však Strojetičtí o majetek přišli a v roce 1646 se majiteli stali páni z Vrtby, jmenovitě Sezima z Vrtby. Po jeho smrti v roce 1648, pečovala o jmění Vrtbů vdova Barbara Eusebie, rozená z Martinic (později provdaná z Brandenburgu), jako poručnice za nezletilé Sezimovi syny. V roce 1657 získal otcův majetek Jaroslav František z Vrtby, ale o dva roky později zemřel a pozůstalost přešla na jeho bratra Jana Františka z Vrtby. Po jeho smrti v roce 1687 se o dědictví po otci rozdělili jeho synové, přičemž Cebiv společně s Víchovem získal Jan Josef z Vrtby. V roce 1712 odprodal Jan Josef z Vrtby značně sešlé a částečně vyhořelé statky Cebiv s Víchovem, Gutštejn a Krasíkov Maxmiliánu Karlu Löwensteinovi. Ves Víchov se stala součástí panství Bezdružice. V majetku rodu Löwensteinů zůstala ves do konce roku 1850. 9 V letech 1861 – 1923 má obec Víchov vlastní územní a správní kompetence, pod obecní samosprávu ve Víchově patřila obec Víchov a osada Záchlumí. V roce 1923 došlo k jejich rozdělení a vznikly dvě samostatné obce Víchov a Záchlumí. Obec má svoji samostatnost až do konce roku 1963 a od 1. ledna 1964 byla sloučena s obcí Těchlovice a stala se její místní částí. To trvalo do konce roku 1979 a od roku 1980 byla natrvalo přiřazena k městu Černošín. Podle některých zdrojů se tu narodil husitský kněz a ideolog Mistr Jakoubek ze Stříbra, věrný druh Husův. Jeho zásluhou bezpochyby je, že husité přijali jako symbol reformních snah kalich a přijímání pod obojí. Výraznější stavebně historickou pozoruhodností je snad jen kaple u silnice, která je stejná jako v nedalekém Krásném Údolí, Otročíně nebo v Ostrovcích. Pochází nejspíše z 30. let 20. století a na začátku nového století se dočkala celkové rekonstrukce. Z vesnické zástavby dále upoutá objekt s věžičkou a zvonkem, při vjezdu do obce, sloužící dlouhá léta jako zájezdní hostinec. Z přírodních zajímavostí zaujme nedaleký Víchovský rybník, který je více známý pod názvem Víchovák a dlouhá léta sloužil jako vyhledávané letní přírodní koupaliště. K jeho okolí se váže i stará pověst o muži, který šel v noci domů z Víchova do Otročína. Aby si zkrátil kus cesty, šel přes mokré louky k velkému Víchovskému rybníku a pak kolem něj. Tam padl do rukou bludiček, které ho tam celou noc ve vlhku v mokřinách obcházely a nedaly mu jít dál. Únava a strach ho naprosto zlomily. Ráno byl pak úplně vyčerpaný nalezen na kraji jedné bažiny u rybníka. Zdejší mokřiny táhnoucí se od vesnice až k rybníku jsou už dávno vysušeny melioracemi, ale budete-li pozorní, můžete tu bludičky potkat i dnes.